Vhodná příležitost, kterak přezkoumat živé kvality nedávno debutujících odrodilců CALLIBOS M. S. a spolu s tím i pro českou kulturu stále ještě relativně čerstvý pojem vlastního „Hard Rock Café“, to přesně nabízel další díl cyklu „Best Of Skutečná liga“, který se odehrál první dubnový čtvrtek ve zmíněných prostorách bývalého proslulého železářství „U Rotta“. A že to bude skutečně zajímavý večer, jsem začal tušit už hned při vstupu.

Usměvavá slečna, stejně jako ostatní personál ověšená odznaky a plackami všeho druhu od hlavy až k patě, mě nejprve nevěřícně vyslýchala, zda nejsem z vystupující kapely, a když pochopila, že skutečně nejsem, vyslala mě směrem k pódiu, před nímž, světe dive se, se nerozkládal plácek pro kotel hrozících metalistů, ale obrovitánský bar. Nu což, zasedl jsem k němu, dovolil se obsluhy (jejíž počet snad chvílemi převyšoval i počet návštěvníků), že nemusím nutně mluvit anglicky a klidně můžu i česky, a zavdal si jistého (ne)piva, jehož dva půllitry mi zanedlouho bohatě vynahradily fakt, že vstup byl ten večer zdarma. Pak jsem si ještě nemohl nevšimnout notně zlitého nejmenovaného předního českého umělce a CALLIBOS M. S. konečně nastoupili, přesněji řečeno, nastoupili nad bar.

To, co jsem tiše předpokládal, se okamžitě stalo skutečností. Maje na svém kontě pouze devět skladeb debutového alba „Nosferatu“, vsadila kapela na osvědčené věci z původního repertoáru CALIBOS, takže úplný start snad nemohlo obstarat nic jiného, než stejnojmenný „Calibos“ a po něm i průřez tím nejlepším, co za sebou olomoucká legenda prozatím zanechala („Mac Leod“, „Terasy“, „Za smrt zase smrt“ atd.). Samozřejmě k úplné spokojenosti publika, respektive toho, které přišlo skutečně jen na muziku, a které se v počtu několika desítek shromáždilo v půlkruhu kolem ústředního baru (pravda, barmani v něm pařili také, ale u nich mi to připadalo spíše jako z povinnosti zakotvené v pracovní smlouvě). Zvuk byl nad očekávání povedený a stejně tak dojem z CALLIBOS M. S. samotných, neboť krom tahounů Spilky a Vémoly vypadali sebejistě i oba kytaristé, kteří ve věcech, jež dlouhá léta hrával někdo jiný, působili velmi přesvědčivě.

Jak koncert běžel, propracovala se nakonec kapela i k již zmíněnému vlastnímu debutu, který následně, nemýlím-li se, přehrála prakticky celý. I tady to znatelně pozitivně jiskřilo, neboť „Nosferatu“ ve své heavy metalové upřímnosti prakticky nemá slabšího místa, a to se v bezchybném živém provedení rovnalo pořádné porci zážitků. To už jsme se dostávali pomalu k hodině a půl živého hraní, což mimochodem znamenalo příjemné zjištění, jež snad (a zejména tedy účinkujícím samotným) mohly narušit jen pohledy některých sedících návštěvníků především ve vyšších patrech „Hard Rock Café“, kteří zpoza své porce hamburgeru a hranolků na CALLIBOS M. S. shlíželi spíše jen jako na jakousi barovou kapelu, která jim svým kraválem ruší apetit k jídlu.

Vskutku, zajímavý večer, jen co je pravda, v němž ovšem beze všech pochyb nakonec zvítězila muzika samotná a spolu s ní i pětice moravských muzikantů, které se ten výlet do Prahy, doufejme, vyplatil.